Tak jako není každý šperk vhodný pro čerstvě píchnutý piercing, není každý šperk vhodný pro malé děti. V Hellu se často setkáváme s rodiči, kteří nás po zahojení prvních dětských piercingů žádají o výměnu šperků za nové. Tento úkon se jim často snažíme rozmluvit z toho prostého důvodu, že jimi zvolené šperky nejsou pro malé děti vhodné.
To, že prodejce nějaký produkt označí jako vhodný, neznamená nezbytně, že opravdu vhodný je. Může se jednat o neznalost problematiky anebo prostě o logický fakt, že pokud by šperky prodejce označil jako nevhodné, moc by jich asi neprodal. Tento motiv z pohledu obchodníka částečně chápu (byť s ním nesouhlasím), jen málokdo si bude kazit byznys tím, že bude zákazníky zbytečně zatěžovat podobnými “zavádějícími” informacemi. Je tedy na straně zákazníka, aby si dohledal příslušná fakta a zvolil správný produkt.
Pokusím se v tomto článku shrnout klíčová hlediska pro výběr šperků pro vaše malé ratolesti. Níže zmíněné body najdete na Gemfire webu i v jiných článcích, toto resumé píšu pro snazší orientaci v problematice pro rodiče, kteří nechtějí studovat celou knowledge-base, kterou Gemfire a Hell poskytují.
Zmíním materiál, ze kterého jsou šperky vyrobeny. Pro ty z vás, kdo by si téma chtěli prostudovat blíže, je k dispozici tento článek. Zdravotně nejlepším materiálem pro šperky všeobecně je titan. Kromě hypoalergenních vlastností je kompatibilita s MRI technologií, na jejíž vyšetření je není nutné vyndavat. Pozor – to, že je šperk kompatibilní s magentickou rezonancí neznamená, že tomu tak bude i u RTG. Každý kov (včetně titanu) je na RTG snímku vidět a u RTG zubů tedy s možnou potřebou vyndání počítejte.
Další vhodnou alternativou je zlato. Jediné, co je třeba zvážit, jsou příměsi, které se do zlata přidávají za účelem jeho zpevnění či jeho zbarvení. Těmito příměsemi jsou například nikl či měď, které nejsou pro každé tělo vhodné.
Oblíbenou, nikoli však nutně bezpečnou variantou je chirurgická ocel. Její název je poněkud zavádějící a i přes dlouhou historii tohoto materiálu v piercingu se nejedná o zcela bezpečný materiál. Na vině je opět nikl, který je v chirurgické oceli obsažen a který je častým alergenem zejména u mladších generací.
Ač se historicky používaly i jiné materiály (stříbro, měď, mosaz), dnes se v očích veřejnosti přesunuly do kategorie “bižu”, což trochu reflektuje rizika, která přináší.
Je tvar šperku. U dětských šperků se vyskytují dva tvary, jeden vhodný a druhý nevhodný. Ten nevhodný je bohužel velmi populární, protože tento tvar se používá dlouhodobě. Ač jsou náušnice tohoto typu prodávány pod názvem “náušnice pro děti”, já pro něj používám termín “náušnice proti dětem”. Zahnutý tvar náušnic je nebezpečný především v době hojení piercingu, kdy během pohybu náušnice v nezahojené dírce poškozuje hojící se tkáň a hojení komplikuje. Druhá vada tohoto typu šperků se projevuje i v zahojených dírkách. Náušnice visí z ucha, zachytávají se za textil a nemluvňata si za tyto náušnice často tahají, čímž si ubližují. Tento typ náušnic je vhodný až pro děti, které tato chápou a vědí, že si za náušnice nemají tahat, což batolata určitě nejsou. Druhým typem dětských šperků jsou různé ozdůbky/kytičky na rovné tyčce. Tento tvar sám o sobě komplikace nepůsobí, jen je třeba se kouknout na to, jak je šperk zakončen na zadní straně. Za bezpečnou variantu považujeme šroubovací “čepičky”, které se nemohou zapíchnout dítěti do krku. Naopak pozor na takzvané “puzety”, které se používají i při nastřelování. Ze středu puzety obvykle trčí hrot šperku, který může zranit krk dítěte a navíc je u puzet běžné, že je nezkušený uživatel dotáhne příliš a ránu utěsní. Tkáňový mok pak nemůže vytékat ven a usnadní vznik zánětu v ráně.
Dalším důležitým bodem je samozřejmě vzhled náušnic. Piercing je formou zdobení těla a je tedy logické, že chcete, aby náušnice vypadaly hezky. Pokud by však vzhled kolidoval s bezpečností, je dobré si srovnat priority. Nebudeme si nic namlouvat – vzhled náušnic je ročnímu miminu úplně šumák, těší se z něj obvykle jeho rodiče a prarodiče. Co miminu naopak šumák není, jsou zdravotní komplikace, které si odnese v první řadě. Vybírejte tedy náušnice tak, ať vašemu miminu nepřináší komplikace. Samozřejmě pokud patříte k těm, kdo nechtěli za svoji malou holčičku rozhodovat a nechali jste rozhodnutí na ní, nemusíte tento bod vcelku řešit a k výběru přizvěte i toho, kdo šperk v uchu bude nosit.
Na Gemfire nabízíme v kategorii dětských šperků pouze rovný typ, na zadní straně zakončený hladkou plackou (tzv typ “labret”), který netrpí výše zmíněnými neduhy. Práce s těmito šperky vyžaduje pár jednoduchých triků, které si zde objasníme.
Na úvod zmíním, že pro úspěšnou práci s piercingovými šperky je vhodné používat latexové rukavice. Latex je (narozdíl od nitrilu či vinylu) přilnavý a v latexových rukavicích nejenže šperky snadno uchopíte, ale dotáhnete je napevno, ať je malá snadno neztratí. Přečtěte si tento článek o základech hygieny při podobných úkonech.
Proces nasazení, který je náročnější na šikovnost, než výše uvedené typy, je prvním bodem k řešení. Naše dětské šperky se skládají ze dvou částí, které jsou do sebe zašroubovány. Pro jejich kompletaci je potřeba manuální zručnost. Nikdy šperky nekompletujte nad umyvadlem, které je snadno pohltí až vám poprvé spadnou. Píšu “až” a píšu to docela sebejistě – každý, kdo piercingový šperk nasazuje poprvé, si připadne naprosto neschopný a frustrovaný. Tak hrozné to samozřejmě není – nikdo učený z nebe nespadl a sami zjistíte, že se to naučíte poměrně snadno.
Na Gemfire nabízíme v kategorii dětských šperků pouze rovný typ, na zadní straně zakončený hladkou plackou (tzv typ “labret”), který netrpí výše zmíněnými neduhy. Práce s těmito šperky vyžaduje pár jednoduchých triků, které si zde objasníme.
Piercingové šperky s internal závitem, tedy ty, které vás pro děti zajímají, jsou o malinko tlustší, než šperky z klenotnictví a mají tupý konec. Jejich zasunutí do dírky se zdá být komplikované. S nasazením vám pomůže tzv “taper”, který nabízíme v balíčku s náušnicemi. Tento nástroj našroubujete na šperk a následně je nasazení náušnice procházkou růžovým sadem. Je vhodné použít trochu lubrikantu pro snazší instalaci. Odšroubování taperu a našroubování kuličky zvládnete buď rukama, anebo s použitím malého peánku, který usnadní úchop šperku.
Po nasazení šperky pořádně utáhněte a už nic nebrání jejich pohodlnému nošení.
Pro více informací o zapínání není od věci přečist si tento článek.
První otázkou, kterou si položte, je zda je opravdu chcete měnit. Například u batolat je snad jediným rozumným důvodem situace, kdy jste před propíchnutím uší nevěnovali dostatek času průzkumu a skončili jste u nastřelení. Šperky, které se pro tuto technologii obvykle používají, bývají z chirurgické oceli či bioplastu. Druhá varinta je ok, ale s tou první má dnes spousta lidí problém. Chirurgická ocel obsahuje nikl, který je častým alergenem pro velké procento dnešní populace a ocelové šperky bych dětem určitě nedoporučil. Pokud se o tomto tématu chcete dozvědět víc, přečtěte si tento článek.
Naopak ideálním momentem pro výměnu šperku je ten, kdy za vámi, rodiči, malá sama přijde s tím, že chce šperk vyměnit. V takovém případě je na čase jí ukázat naši “dětskou sekci” a nechat ji, ať si vybere sama. Následná výměna pak proběhne hladce, protože malá sama aktivně nastaví ucho, aby se novými náušnicemi mohla druhý den ve škole/školce pochlubit spolužákům.
Piercingu a tělesným modifikacím se začal věnovat koncem devadesátých let a patří mezi nejznámější postavy české scény tělesných modifikací. Jeho primární specializací je pánský genitální piercing a modifikace, ačkoli je široké veřejnosti znám spíš svou druhou specializací, kterou je práce s dětmi. Svoje zkušenosti sbíral zpočátku na sobě a svých kamarádech, následně si prošel dlouhou praxí na operačních sálech a dnes figuruje jako nejstarší učitel Hellí školy piercingu.
V Hellu pracuje na více pozicích, piercer je asi tou hlavní
