Výběr správného materiálu pro piercingový šperk je zásadní pro pohodlí, bezpečnost i proces hojení. A samozřejmě neuškodí, když bude šperk i dobře vypadat.
Každý materiál má své výhody a nevýhody, a proto je důležité vybrat ten, který nejlépe vyhovuje právě tobě. Titan je obecně považován za nejlepší volbu (a to zejména pokud jde o prvotní aplikaci a proces hojení) pro svou kombinaci lehkosti, pevnosti a vysokou biokompatibilitu, ale škála možností je výrazně širší a proto se pojďme podívat na nejrozšířenější materiály a jejich výhody i nevýhody.
Chirurgická ocel, označovaná jako 316L nebo 316LVM, dlouho patřila k nejpoužívanějším materiálům pro piercing. Je levnější než titan a má lesklý, hladký povrch, který působí esteticky přitažlivě. Obsahuje však nikl – silný alergen, který může způsobovat nepříjemné kožní reakce.
Verze 316LVM, vyráběná ve vakuu, má minimalizovaný obsah nečistot a je proto šetrnější. Přesto není vhodná pro lidi s alergií na nikl a už vůbec ne jako materiál šperku pro prvotní aplikaci piercingu. Pokud máš už piercing zcela zahojený a netrpíš alergií nebo citlivostí na nikl, můžeš šperky z chirurgické oceli nosit bez obav. Někteří chirurgickou ocel dokonce preferují a to zejména kvůli její světlejší barvě a lesklému povrchu.
Zlato, symbol bohatství a elegance, má ve šperkařství tisíciletou tradici. Ovšem pro piercing představuje překvapivě komplikovanou volbu. Sice vyniká vysokou biokompatibilitou (alergie na zlato existuje, ale je opravdu velice vzácná), bohužel jako materiál aplikačních šperků se příliš nehodí. Čisté 24karátové zlato je opravdu měkké – doslova se dá lehce deformovat pouhým tlakem prstů. Pro čerstvé piercingy je to hotová katastrofa, protože deformovaný šperk může způsobovat mikrotraumata a komplikovat hojení.
Zlaté slitiny 14 a 18 karátů sice zvyšují pevnost, ale skrývají nebezpečnou past: často obsahují stopy alergenních kovů, především niklu a mědi. Ty mohou vyvolat nepříjemné kožní reakce u citlivých jedinců. Profesionálové proto volí chytré řešení – šperky s titanovým tělem (tzn. částí šperku, která prochází piercingovým kanálkem) a zlatou koncovkou. Tím kombinují bezpečnost titanu s luxusním vzhledem zlata.
Stříbro je ve šperkařském oboru druhým nejpoužívanějším kovem po zlatě. Pro piercingové šperky má ale tento měkký kov řadu nevýhod, které ho činí nevhodným pro dlouhodobé nebo aplikační použití. Největším problémem je, že stříbro v čistém stavu je extrémně měkké a tak šperky z něj udělané obsahují mnoho příměsí, které sice šperk stabilizují, ale zároveň můžou způsobovat nepříjemné reakce, obzvlášť při hojení. Stříbro má také tendenci oxidovat, což způsobuje charakteristické zbarvení pokožky do modra nebo šeda. Tento jev, známý jako argyrie, není jen kosmetickým problémem, ale signalizuje i chemické reakce mezi kovem a pokožkou. Oxidace navíc vytváří ideální prostředí pro usazování bakterií, což zvyšuje riziko infekce. A aby toho nebylo málo, zbarvení pokožky může být i trvalé.
Proto se stříbro doporučuje výhradně pro ozdobné šperky, nejčastěji do zahojených lalůčků, kde je minimální mechanické namáhání. Profesionální pierceři ale často nedoporučují stříbrné šperky ani v lalůčcích a sáhnou spíš po bílém zlatě.
Platina je doslova aristokratkou mezi kovy. Její mimořádná odolnost vůči korozi a vysoká biokompatibilita ji řadí do absolutní špičky. Je výrazně tvrdší než zlato, což zajišťuje maximální stabilitu šperku, je také ale až o 60 % těžší než titan. U drobných šperků to většinou neznamená problém, ale u větších dekorativních kusů už váha může ovlivnit hojení a proto spousta piercerů preferuje platinové šperky jako ozdobu již zahojených piercingů. Platina se používá především pro luxusní ozdobné šperky s drahokamy – ideální volba pro již zahojené piercingy náročných klientů, kteří ocení její nepřekonatelný lesk a mimořádnou trvanlivost.
Zlaté slitiny 14 a 18 karátů sice zvyšují pevnost, ale skrývají nebezpečnou past: často obsahují stopy alergenních kovů, především niklu a mědi. Ty mohou vyvolat nepříjemné kožní reakce u citlivých jedinců. Profesionálové proto volí chytré řešení – šperky s titanovým jádrem a zlatou povrchovou úpravou. Tím kombinují bezpečnost titanu s estetickým vzhledem zlata.
Bioplast představuje lehký, vysoce biokompatibilní materiál, který byl v minulosti často používaný pro aplikační šperky. Je vyroben ze stejného materiálu jako lékařské kanyly, což potvrzuje jeho bezpečnost.
Pozor však na opakovanou manipulaci – časté nasazování a sundávání kuliček může způsobit mikroskopické praskliny, které zvyšují riziko infekcí. Jeho povrch není úplně dokonale hladký, což u citlivějších jedinců může způsobovat komplikace při hojení. Navíc je měkký a proto se snadno poškodí při neopatrné manipulaci. Dnes už jeho obliba ustupuje a byl skoro úplně nahrazen titanem třídy ASTM F-136. Bioplastové šperky jsou ale stále rozšířené zejména pro dočasná řešení v situacích, kdy je kovový šperk nežádoucí (např. rentgen nebo MRI)
Kobalt-chromová slitina (CoCr NF) vypadá jako něco z laboratoře budoucnosti. Používá se při výrobě kloubních náhrad, zubních implantátů – a teď i špičkových piercingových šperků. NF v názvu slitiny znamená Nickel Free a proto jsou tyto šperky vhodnou volbou pro prvotní aplikaci pro většinu lidí. Je tu ale jedno velké ALE – výrobci nejsou schopni zaručit naprostou absenci niklu ve slitině, většinou se jedná o méně než 0,05%. To je pro drtivou většinu lidí naprosto zanedbatelné číslo a tahle hladina nijak neovlivní hojení piercingu. Pokud máš ale opravdu silnou alergii na nikl, doporučujeme minimálně pro prvotní aplikaci sáhnout spíš po titanu.
Šperk z CoCr NF je jako malý tank: odolný vůči mechanickému namáhání, s povrchem, který se leskne. Pokud ti vadí lehce tmavší barva titanu, CoCr NF může být řešením.
Piercingu a tělesným modifikacím se začal věnovat koncem devadesátých let a patří mezi nejznámější postavy české scény tělesných modifikací. Jeho primární specializací je pánský genitální piercing a modifikace, ačkoli je široké veřejnosti znám spíš svou druhou specializací, kterou je práce s dětmi. Svoje zkušenosti sbíral zpočátku na sobě a svých kamarádech, následně si prošel dlouhou praxí na operačních sálech a dnes figuruje jako nejstarší učitel Hellí školy piercingu.
V Hellu pracuje na více pozicích, piercer je asi tou hlavní.
